Začátek 20. století
Hostinec na konci dlažby
Na začátku 20. století stál dům Starého Stolu na okraji tehdy ještě klidné pražské čtvrti. Prašná cesta, která vedla kolem, se postupně změnila v dlážděnou ulici, ale hospoda s nízkými stropy a voňavou kuchyní zůstala stálicí.
Do lokálu chodili drobní řemeslníci, obchodníci i úředníci, kteří si sem po práci přicházeli pro teplou polévku, guláš a půllitr piva. V zadní místnosti se hrával mariáš a šachy – tradice večerního stolního setkávání, na kterou později navázala naše salonní kasino kultura.
Meziválečná léta
Od šantánu k rodinné vývařovně
V meziválečném období se hostinec stal oblíbeným místem menších hudebních večerů. U starého piana se střídali místní muzikanti, v přítmí svíček se vyprávěly historky z cest a debatovalo se do noci. Atmosféra salónku, kde se mísí hudba, smích a cinknutí sklenic, se stala vzorem pro pozdější kasino večery.
Poválečná léta přinesla proměny a hospoda se na několik desetiletí proměnila v prostou, ale oblíbenou vývařovnu. I v té době však přežívala tradice poctivého vaření z dostupných surovin a pocit, že kdo vejde dovnitř, je hostem, o kterého je třeba se postarat.
Konec 20. století
Nové století, staré hodnoty
Po roce 1989 začala postupná obnova domu, která vyvrcholila vznikem restaurace Starý Stůl. Cílem nebylo vytvořit další tematický podnik, ale vrátit domu důstojnost a otevřít prostor, kde se propojí česká kuchyně, víno a noblesní společenské večery.
Dnešní interiér je výsledkem této proměny: zachoval si rustikální duši starého statku, ale doplnil ji o jemné salonní prvky, které vytvářejí ideální pozadí pro večery s ruletou, pokerem a blackjackem – vždy výhradně v prostorách restaurace.